Sedmihorské léto

2014

http://www.e-newspeak.eu/sedmihorske-leto-2014-prave-zacina/

http://www.nasepojizeri.cz/semilsko-aktualne/sedmihorske-leto-2014-zahaji-koncert-moravanky/?aktualitaId=31826

 

    

 

http://www.ceskyrajdetem.cz/dr-cs/15293-sedmihorske-leto-2014.html

 

 

 

2013

DEJTE SI V SEDMIHORKÁCH BLBCE K VEČEŘI

Sedmihorky - Do Sedmihorek přiveze Divadlo Bez zábradlí francouzskou komedii Blbec k večeři v režii Jiřího Menzela. Vidět ji můžete ve čtvrtek 8. srpna.

 
 
 

Festival Sedmihorské léto se pomalu chýlí ke konci. Jsou před námi poslední tři akce. Jedna z nich divadelní, která bude stát opravdu za to. Důkazem je pouze název komedie Blbec k večeři, kterou znají diváci z filmového plátna dokonce ve dvou verzích. Na divadelních prknech kvalitu zpečetí i herci.

Režisér Jiří Menzel obsadil Václava Vydru, Josefa Cardu, Rudolfa Hrušínského, Janu Švandovou, Janu Bouškovou a další.

Tuto špičku českého divadla můžete vidět na sedmihorském jevišti ve čtvrtek 8. srpna od 20 hodin areálu v společnosti Kinghouse a Motelu Even v Sedmihorkách.

„Jde o druhé a zároveň poslední představení letošního ročníku Sedmihorského léta. A není pochyb, že jde o komedii, která opravdu stojí za zhlédnutí. O její kvalitě svědčí i prodejnost vstupenek. Podle ohlasů, které máme, se diváci velmi těší. Kromě díla samotného jsou velkým tahounem také herci, kteří v něm vystupují. Diváci si opět zblízka a při úžasné atmosféře budou moci užít známé české herce," slibuje Jitka Maděrová za pořadatele.


"Snažíme se vybírat taková divadelní představení, která rozesmějí a potěší diváka. Ukazatelem jsou pro nás samozřejmě také obsazení herci a určitě i úspěšnost hry. Co se týká Blbce k večeři v podání herců z Divadla Bez zábradlí, hraje se už od devadesátých let minulého století. A to mluví samo za sebe," dodala Maděrová.Francouzská komedie plná ztřeštěných situací je svižná a plná zajímavých nápadů a jemných gagů. V Blbci k večeři platí přísloví „Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá." a „Kdo se směje naposled, ten se směje nejlíp." Proto si dejte pozor, než někoho prohlásíte za blbce a budete se chtít bavit na jeho účet. Může se vám stát, že blbcem zůstanete na posměch vy sám.

Pomyslný vrchol má festival teprve před sebou. Za týden od tohoto představení 15. července čeká posluchače zajímavá lahůdka koncert německé kapely Alphaville. Produkce začne ve 20 hodin.

 

 

Autor: Hana Langrová

 

V RÁMCI FESTIVALU SEDMIHORSKÉ LÉTO VYSTOUPÍ LEGENDÁRNÍ KAPELA ALPHAVILLE

Přípravy festivalu na vystoupení Alphaville jsou v plném proudu. Čtyřčlenná německá legenda, která má na kontě celou řadu hitů, mezi něž patří například Forever Young, Sounds Like A Melody, Big In Japan či Dance With Me, vystoupí na sedmihorském podiu  již ve čtvrtek 15.srpna od 20hodin. Areál společnosti Kinghouse a motelu Even v Sedmihorkách u Turnova, kde se po celé léto konají pořady v rámci hudebního a divadelního festivalu Sedmihorské léto, tak zažije vůbec poprvé vystoupení legendárních hvězd evropských rozměrů. Kapela ve složení Marian Gold, Jakob Kiersch, Dave Goodes a Martin Lister odehraje téměř dvouhodinový koncert. Ten slibuje světelnou i vizuální show a především dokonalý hudební zážitek namíchaný z nesmrtelných, léty prověřených, ale i novějších hitů. Fanoušci, pamětníci i nejmladší příznivci kapely si tak rozhodně přijdou na své.

Prostory festivalu navíc slibují nadstandartní zážitek díky omezené kapacitě areálu a také jeho neopakovatelné atmosféře. I takové hvězdy jako jsou Alphaville  budou divákům doslova na dosah. „Z pohledu velikosti našeho areálu půjde o naprosto jedinečný, spíše komornější koncert. To bereme jako velkou devizu. Naši návštěvníci si koncert dokonale užijí, aniž by museli zažívat paniku a chaos megakoncertů. Na všechny zúčastněné čeká exkluzivní, pohodová atmosféra. Jsme přesvědčeni, že právě takový přístup k akci ocení opravdu všechny věkové kategorie,“ doplňuje za organizátory Jitka Maděrová.

Do konce samotného festivalu Sedmihorské léto proběhnou ještě tři akce. Zmiňovaná největší akce – koncert Alphaville, dále pak 8.srpna druhé divadelní představení  Blbec k večeři  v podání špiček českého hereckého nebe z Divadla Bez zábradlí, festival uzavře koncert Janka Ledeckého 22.srpna.

Pokud chcete vyhrát lístky na koncert Alphaville, máte šanci na facebookovské stránce ZDE!!!

 

SEDMIHORSKÉ LÉTO LÁKÁ NA PESTRÝ PROGRAM

 

WWW.MUSICFOTO.NET  - 8.DUBNA 2013

 

NA SEDMIHORSKÉ LÉTO PŘIJEDOU LEGENDY. ALPHAVILLE I OPUS.

MLADÁ FRONTA 2.DUBNA 2013

 

SEDMIHORSKÉ LÉTO NABÍDNE PESTRÝ PROGRAM

KULTURNISERVISPULS.CZ - 18.BŘEZNA 2013

 

SEDMIHORSKÉ LÉTO 2013 ANEB LEGENDY V ČESKÉM RÁJI


S pomalu odcházející zimou se začínají objevovat informace o jarních a letních akcích letošního roku. Sedmihorské léto vstoupí do svého již čtvrtého ročníku a především v letníchměsících jde o kýžené rozšíření nabídky, která je v prázdninovém Českém ráji poměrně chudá. Sedmihorské léto je po přesunu Benátské noci do Vesce u Liberce největší akcí v hlavní sezoně minimálně v turnovské části Českého ráje. Lidé se do areálu firmy Kinghouse a motelu Even naučili chodit. Loňská víc než tisícová návštěva například na bratry Nedvědy, fenomenální koncert Václava Neckáře, či závěrečné vystoupení Michala Prokopa - to vše patřilo k tomu nejlepšímu, co se tady vloni v létě konalo. A letos? Koho by před pár lety napadlo, že v Sedmihorkách někdy vystoupí kapela jako ALPHAVILLE, že? A vězte, že to není ani žert, ani nepřijede nějaká skupina rádoby napodobitelů…

Turnovsko v akci - 03/2013

2012

SEDMIHORSKÉ KULTURNÍ LÉTO JE ŽÁDOUCÍM OŽIVENÍM HLAVNÍ TURISTICKÉ SEZONY V ČESKÉM RÁJI

 

n201210021401_rep_194_012_sedmiOd jara do konce prázdnin proběhla v sedmihorském areálu firmy Kinghouse a Motelu Even desítka akcí, od hudební přehlídky přes divadlo po vystoupení známých zpěváků a kapel. Posledním vystupujícím v rámci Sedmihorského hudebního a divadelního léta byli Michal Prokop & Framus Five. Jejich takřka dvouhodinový koncert dokázal všechny návštěvníky výborně naladit. Zazněly hity jako Kolej Yesterday, Bitva o Karlův most ale i nové písně. Na pódiu se odehrával takřka muzikantský svátek, nástroje ladily, zvuk byl parádní, všechno bylo tak, jak má být. A tak můžeme celou zimu vzpomínat, že v Sedmihorkách to v létě bejvávaly časy, a těšit se na příští rok.

JOSEF ŠORM: RÁD BYCH OSLOVIL I ZAHRANIČNÍ UMĚLCE
Za akcemi v Sedmihorkách stojí Josef Šorm se svým týmem z firmy Kinghouse.

n201210021401_rep_195_012_sedmi* Letos to byl třetí ročník Sedmihorského léta. Říká se, že právě třetí je rozhodující. Jak byste tento ročník zhodnotil vy?
Pozitivně. Osobně jsem velmi spokojen a myslím si, že se i letošní ročník povedl. Potvrzují to také diváci, kteří se mnohdy během léta vraceli a dávali nám najevo svoji spokojenost.

* Letos jste zvolili trošku jinou strategii. Místo klasického festivalu se zde po dobu takřka čtyř měsíců konaly jednotlivé koncerty. Co vás vedlo ke změně konceptu Sedmihorského léta?
Přišlo mně zajímavější zpestřit naším festivalem průběh celého léta. Tahle myšlenka vznikla především proto, že festivalů jednodenních či vícedenních je poměrně mnoho. Ale podobných akcí tohoto typu, tedy pravidelná nabídka pro posluchače a diváky v rámci celého léta a v pravidelných cyklech, těch příliš mnoho není. Navíc jsme si ověřili, že takhle to lidi baví.

n201210021401_rep_197_012_sedmi* Který koncert se vám osobně líbil letos nejvíc?
Z pohledu pořadatele nemám bohužel možnost si alespoň některou akci pořádně vychutnat. Už proto je těžké soudit, která byla nejlepší. Během vystoupení navíc musím posuzovat úplně jiné věci. Tedy jak jsou spokojeni návštěvníci, jestli jsme vše zvládli organizačně, jestli nám někde nezaskřípala produkce, jaký je zvuk nebo jaké jsou ohlasy. Ale myslím si, že všechny akce byly vyvážené. Návštěvnost měla stoupající tendenci, což je perfektní. Určitě bych nechtěl žádný koncert vyzvednout oproti jinému. Všechny byly úspěšné a našly si svého diváka. Dohromady bych shrnul průběh celého festivalu za uspokojivý a příjemný. Dosažené úrovně, možnosti výběru vystupujících a zázemí festivalu by však nebylo možné dosáhnout bez sponzorů a partnerů, kteří při nás stáli v roce 2012 a patří jim velký dík. Stejně jako našim divákům, kteří dokázali vytvořit úžasnou atmosféru.

n201210021401_rep_198_012_sedmi* Každým rokem v areálu něco přibude, jako třeba velká pergola, stánek s občerstvením… Chystáte do budoucna ještě nějakou inovaci?
Říkám, že ne (smích), že už nebudeme nic vymýšlet. Jde o poměrně časově i finančně náročné změny, ale uvidíme. V hlavě už mám další myšlenku. Nebude to ale už nic velkého, půjde spíše o drobnosti. V podstatě stále máme snahu o dotvoření areálu, aby byl co možná nejpřívětivějším pro návštěvníky. Sice doufám, že posun vpřed od prvního ročníku je vidět a znát, ale stále je co vylepšovat.

* Víte už, koho z umělců oslovíte příští rok? Prozradíte nám, na koho se můžeme těšit?
Je to složité. Myslím si, že letos se nám program povedl a interpreti, kteří se v Sedmihorkách vystřídali, byli umělci vysoké úrovně. Jsme si díky tomu vědomi, že je to výzva pro další ročníky. Samozřejmě nechceme příští rok snížit laťku, kterou jsme nastavili. Budeme muset hodně zvažovat, jak program čtvrtého ročníku bude vypadat. Zatím mohu prozradit jen to, že bychom rádi oslovili i některé zahraniční umělce.

Zuzana Kolářová/ Turnovsko v akci - 10/2012

------------------------------------------------------------------------------------------------------------

 

SEDMIHORKY SE POKLONILY LEGENDĚ

n201207201636_rep_147_012_neckar
Potlesky po jednotlivých písních vestoje, aplaus během skladeb, rozzářené oči zhruba tisícovky lidí v hledišti a šestice hráčů na jevišti. Václav Neckář zažívá comeback z říše snů. Už nikdo nečekal, že se interpret písní, jako jsou Stín katedrál, Kdo vchází do tvých snů má lásko a dalších někdy na pódia vrátí. Po těžké nemoci se učil znovu chodit, mluvit, zpívat. Podařilo se. Zázrak. Když v Sedmihorkách večer 19. července v rámci Sedmihorského kulturního léta v závěru koncertu zazněly úvodní takty a zpěvák, kterému i na prahu sedmdesátky zůstaly klukovské plamínky v očích, zpíval: …beránku náš, na nebesích, neopouštěj nás… byla to směs dojetí a radosti na obou stranách. Velký návrat Neckářovi lidi přejí. A je to dobře!


n201207201636_rep_148_012_neckar

n201207201636_rep_149_012_neckar

 

 

Tato úvodní část reportáže vznikla z prosté potřeby autora fotografií sdílet první dojmy a první fotografie, více už redakční kolegyně Zuzana Kolářová.

Aktualizace:

Václav Neckář kouzlil v Sedmihorkách
Mohl to být večer jako kterýkoliv jiný, všední a ničím výjimečný. Pokud by člověk zůstal doma a cesta od ledničky do křesla by bylo to jedné, co by podnikl. Jestli jste se ale rozhodli zajet ve čtvrtek (19. 7. 2012) do Sedmihorek, kde v areálu motelu Even a firmy Kinghouse vystupoval Václav Neckář a Bacily, byl to jistě jeden z těch večerů, na které se nezapomíná. Hluboké dojmy a určité pohnutí musel tento večer zanechat v každém, kdo spolu s letním soumrakem přivítal tohoto umělce u nás v Českém ráji.

201207202241_rep_156_012_neckar

Neznám člověka, který by se rád dojímal na veřejnosti a při pohledu na stage, která byla pro vystupující připravena, jsem čekala, že odvedou standardní show na hodinu a půl a pojedeme zase domů. Chyba lávky. Už při první písni bylo jasné, že na pódiu se odehrává něco mezi nebem a zemí, co bylo těžké pochopit. Václav Neckář sršel takovou mírou energie, že i lidé v posledních řadách museli cítit to „teplo“, které z tohoto zpěváka sálalo. Málokdo by asi řekl, že prodělal velké zdravotní problémy. Taneční kreace střídaly prudké otočky a na tváři mu pohrával úsměv. I kapela Bacily si očividně vystoupení užívala. Všichni se usmívali a hráli naprosto skvěle. Klobouk dolů, jsou to opravdu muzikanti s velkým M.

n201207202240_rep_155_012_neckarV první půlce koncertu zpívalo publikum s Neckářem všechny známé hity od písně Tu kytaru jsem koupil kvůli tobě přes Massachusetts po Stín katedrál. Možná právě Stín katedrál způsobil dojaté výrazy ve tvářích v hledišti. Václav sice pořád zpívá s jakousi lehkostí, ale v jeho hlase je znát i určitá míra smutku a jistého smíření…
Nicméně byli jsme svědky i toho, že Neckář bere život s humorem. S šibalským výrazem ve tváři a legrační čepičkou na hlavě zazpíval píseň Čaroděj Dobroděj a s bandaskou místo megafonu zase Chrám sv. Víta. Užíval si každou notu a každý krok na pódiu a publikum ho za to odměňovalo neutichajícím potleskem.

Přestávka, která následovala po hodině koncertování, trvala asi půl hodiny. Po ní tu byl blok kapely Bacily a její tvrdší tvorby. Poté se vrátil na pódium i Václav Neckář a mohli jsme si poslechnout především jeho novější písně. Když se kapela chtěla po další hodině hraní rozloučit, tak prakticky nemohla. Potlesk neutichával, a tak jsme se dočkali pár přídavků v čele s písní Půlnoční…

n201207202240_rep_152_012_neckar

n201207202240_rep_153_012_neckar

n201207202240_rep_154_012_neckar

Co říci závěrem? Tento koncert byl v mnohém velmi překvapující, a pokud si ho člověk dovedl užít, myslím si, že mu také hodně dal. Nejen počet lidí v hledišti, ale i celková atmosféra v areálu byla takřka dech beroucí. Do Sedmihorek přijel dávný princ, který sám už na pohádky asi nevěří a i přesto dokáže kouzlit zázraky.
A ještě něco. Letošní Sedmihorské léto má vzestupnou tendenci. Každý koncert je dobrý a ten další ještě lepší i lidí chodí čím dál tím víc. Je fajn vidět, že se dobré věci daří.

Zuzana Kolářová
zuza.kolarova@gmail.com

201207201636_rep_151_012_neckar

 

MICHAL HRŮZA NAMALOVAL V SEDMIHORKÁCH SVÍTÁNÍ A TVA POSKYTL PŮVODNÍ ROZHOVOR

n201207102022_rep_142_012_hruzaV týdnu, který byl plný bouřek (3. července), vystupoval v Sedmihorkách turnovský rodák, který dokázal rozehnat mraky a vytvořil tak velmi příjemný úterní večer – berme to jako metaforu, protože na začátku i na konci koncertu lilo jako z konve). Nebyl jím nikdo jiný než Michal Hrůza, který zde společně s kapelou Hrůzy vystupoval. A i přes deštivé počasí bylo zase plno! Pořadatelé nejdříve předpokládali, že se bude tančit a během koncertu stát. Nicméně publikum si vyžádalo židličky. Není se čemu divit, příznivcům Michala Hrůzy už není -náct nebo rozhodně ne většině.

Kapela v čele s Michalem přišla na pódium chvilku po osmé a bez velkých okázalostí začala hrát. Známé „rádiovky“ střídaly novější věci a postupem večera se kapela dočkala i „tančícího kotle fanynek“. Michal hned na začátku avizoval, že to bude koncert plný „trapných vtipů“, kterým jsme se ale museli všichni od srdce smát. Nejvíc většinu publika asi dostalo, když s naprosto vážnou tváří začal vítat vzácného hosta – Lenku Dusilovou. Chvilku nás nechal nadšeně rozhlížet, aby nám pak řekl, že vlastně nedorazila a při písni Kovbojská ji nahradí klávesák Karel Heřman.

n201207102023_rep_143_012_hruzaV podstatě všechny písničky odzpívalo publikum společně s kapelou. Je to zvláštní, protože občas si člověk nevybaví přímo název písně, ale melodii i text ano. Areál byl naladěn na stejnou notu, postávající hloučky tančily a vrtěli jsme se i my na židlích. Koncert trval asi hodinu a půl, ale s tím jsme se nechtěli smířit, protože takovou atmosféru jako s Michalem Hrůzou letos asi ještě Sedmihorky nezažily. Publikum tleskalo kapele ve stoje, a proto nechal Michal hlasovat, jaké písně bychom si tedy chtěli ještě poslechnout. Vyhrála Bílá Velryba a titulní píseň k seriálu Vyprávěj.

Když jsem s Michalem dělala před koncertem rozhovor, povídali jsme si mimo mikrofon o jeho nové desce „Noc“, ze které je například píseň Namaluj svítání. Tato deska je sestrou desky „Den“, která by měla vyjít příští rok. A proč právě Noc a pak Den? Prý je to proto, že svět jak je teď v roce 2012, se podle tohoto výborného textaře, skladatele a zpěváka ubírá někam do… „tmy“… a deska Den by mohla předznamenat zase nějaké to „jasno“. Nicméně Michalovi se povedlo „namalovat svítání“ už letos, a to právě v Sedmihorkách, kdy i s písněmi z nové desky rozjasnil tvář nejednoho posluchače a vytvořil den ještě dřív, než samotná deska vyjde. A za to mu patří velký můj obdiv a dík!
Zuzana Kolářová
zuza.kolarova@gmail.com

201207102023_rep_144_012_hruza


MICHAL HRŮZA: TADY JSEM DOMA (původní rozhovor pro TvA)

* Michale, po nějaké době zase hrajete ve svém rodném kraji. Jak se vám „doma“ vystupuje? Je to jiné než na ostatních koncertech?
No, je to nejhorší, protože tady jsou moji kamarádi, tak o to víc se člověk musí snažit! Ale ne, to si dělám legraci, je to samozřejmě příjemný, akorát že jsou tady lidi, kteří mě třeba znají odmalička, stane se, že se přijdou podívat spolužáci ze školy… Je to tak dva nebo tři roky zpátky, co jsme hráli v Kacanovech na festivalu pro Tibet, tak tam to bylo takový hodně rodinný, přišli skoro všichni kamarádi…

* Líbí se vám dnešní podoba a využití areálu v Sedmihorkách?
Já jsem tady nikdy nebyl. Občas tu sice projíždím, ale nikdy jsem uvnitř nebyl. Ale předpokládám, že je to tady určitě hezčí, než to bylo…

n201207102023_rep_145_012_hruza* Před pár lety jste v Pěnčíně vystupoval jako půlnoční překvapení na maturitním plese Gymnázia Turnov. Jak vzpomínáte na svá studentská léta?
Tak to je zase ta rodina. Moje neteř maturovala, tak mě ukecala, což bylo příjemný. Bylo to super. Na svoje studentská léta vzpomínám… dobře! (smích) Tady v Turnově jsem byl naposled na základce, protože jsem se odstěhoval, když mi bylo třináct. Takže jsem sice Turnovák, ale zažil jsem tady jen tu základní školu.

* Jezdíte na Turnovsko i mimo své pracovní aktivity? Je pro vás Český ráj místem, kam se rád vracíte i ve svém volném čase?
Samozřejmě! V zimě jsme tedy spíš jezdili na hory, na Jizerky, ale moc rád bych tady jednou třeba zase skončil.

* Myslíte, že byste se tady usadil nastálo?
Ano. Nebo alespoň nějakou chaloupku, že bych si tu pořídil. Ale bohužel, zatím to tak ještě nevypadá. Mám to tady moc rád, jako každej, tam kde se narodí. Cítím se tu jako doma a někdy, když mám fakt velkej stres, tak se ráno seberu, projdu se tady a jedu zase zpátky. Jezdím sem moc rád.

* Nedávno vysílala ČT film Lidice, ke kterému jste tvořil hudbu. Přistupujete k tvorbě hudby pro film jinak, než když skládáte pro svoji kapelu?
Základní rozdíl je v tom, že když ty písničky člověk píše pro sebe, tak si je dělá tak, jak chce. Zatímco, když jsme s Karlem Heřmanem (klávesy, klavír v kapele Hrůzy – pozn. aut.) dělali Lidice, bylo to jinak. Vy se snažíte komponovat hudbu „do těch obrázků“ a samozřejmě vám to schvaluje režisér. Dám příklad: Režisér má požadavek, že by to mělo znít jako, že je to velký, takže se to tak musí zaranžovat, aby to jako velký znělo. Takže je tam menší svoboda, ale zase ten pocit, že je člověk součástí něčeho mimořádného, jako je právě film Lidice, jsem velmi vděčný za možnost být u toho. Bylo na poměry i dost peněz, „produkce“ opravdu veliká byla. Byl na to poměrně hezkej rozpočet a my jsme ho všechen využili. Takže jsme si mohli dovolit natáčet ve velkých studiích a myslet jen na výsledek. Bylo to úžasný, protože tohle se ne každýmu poštěstí.

* Realizujete se tedy v obou směrech, jak v hudbě pro film, tak v té pro kapelu?
Tak tohle byla moje prvotina. Ono dělat filmovou hudbu z pozice „obyčejného písničkáře“ moc nejde. Respektive, teď se něco nového pro film sice rýsuje, ale nebude to tak rozsáhlý, jako práce pro film Lidice. A těžko říct, jestli se vůbec ještě někdy poštěstí dělat takhle velkej film.

* Děkuji za rozhovor.
Já taky, bylo to fajn, pozdravuju všechny v Turnově…

Zuzana Kolářová
zuza.kolarova@gmail.com

201207102023_rep_146_012_hruza

 

S PYDLOU V ZÁDECH

n201206200914_rep_112_012_pydlaPro ty z vás, kteří si i ve všední den chtějí dopřát trochu klidu, pohody a hodně kvalitní zábavy, připravili pořadatelé Sedmihorského léta spoustu akcí i během týdne. Nejen o víkendu se tedy dá do Sedmihorek zajet a užít si pěkný večer. Ten čtvrteční (14. června 2012) nabídl další odreagování od všedních dní v podobě divadelního představení. A že to nebylo představení ledajaké, dokazovaly početné skupinky lidí, které na představení vyrazily. Už kolem půl osmé bylo hlediště skoro beznadějně plné a všichni jsme se těšili na to, co nám Josef Dvořák předvede. Nestává se často, aby si člověk mohl „za humny“ užít představení, které se jinak hraje v divadle Semafor.

201206200914_rep_113_012_pydla

Úderem osmé začala v podstatě one man show, která skončila až hluboko po desáté večerní. Ne, že by ostatní herci nebyli dobří, ale každý, kdo tohle představení viděl, mi dá určitě za pravdu, že je to představení především Josefa Dvořáka. Jeho improvizacím jsme se mnohdy nesmáli jen my v hledišti, ale i herci na jevišti, které pan Dvořák několikrát rozesmál tak, že se k nám museli otáčet zády. Markéta Hrubešová jako královna byla opravdu krásná, ale podle mého názoru herecky ani hlasově tak úplně nestačila s hlavním hrdinou držet krok. Oni v podstatě i všichni ostatní herci panu Dvořákovi spíš zdatně sekundovali.

n201206200914_rep_115_012_pydlaSatira odrážející naši společnost fungovala jak v roce 1981, kdy měla premiéru, tak i dnes. Bohužel, my lidé se zase tolik neměníme. Stále se mezi námi najde někdo, komu takříkajíc chybí páteř i takoví lidé, kteří si lžou do kapsy a snaží se vytvořit iluzi, že vše je dokonalé… Vlastně jde o docela vážná témata, ale pokud jsou podávána tak, jako v představení S Pydlou na zádech, můžeme se sami sobě zasmát. Po uvolňujícím smíchu, by ale mělo přijít zamyšlení. My všichni bychom totiž potřebovali častěji takto nastavit zrcadlo, abychom se mohli chytit za nos, jak že se to vlastně chováme… Hluboké úvahy ale patří mimo sedmihorský areál, tam si všichni chodíme odpočinout a načerpat pozitivní energii, což se i v tomto případě povedlo. Takže příště se uvidíme na koncertu Michala Hrůzy, který se rychle blíží, resp. na páteční trampské lokálce.

Zuzana Kolářová


201206200915_rep_116_012_pydla

 

ZA VŠECHNO MŮŽE LETNÍ ČAS

n201206130959_rep_107_012_filipovaKdo čekal, že se osmého června letošního roku dočká v Sedmihorkách naivně sladkých romantických chvil, ten se spletl. To co nám nabídla Lenka Filipová, která do našich končin přijela koncertovat v rámci Sedmihorského léta, bylo sice velmi romantické, ale ta romantika byla reálná a dýchala z ní zkušenost a zralost… Už od sedmi hodin proudily do areálu motelu Even a firmy Kinghouse hloučky lidí, které nezastrašilo deštivé počasí (proč taky, když areál je zastřešený) a na všech bylo znát, že se těší hlavně na pohodově strávený páteční večer. Zpěvačka a kytaristka v jedné osobě – Lenka Filipová – dokázala zaplnit celé hlediště, které se během jejího vystoupení dočkalo pár zázraků a podle výrazů, které jsem měla možnost v obličejích přihlížejících vidět, si všichni přišli na své.

Lenka přišla na pódium jen s malým zpožděním, které prý bylo způsobeno tím, že se čekalo, než se všichni usadíme na svá místa. První písnička, kterou nás přivítala, byla „Zamilovaná“, a to ve francouzsko-české interpretaci. A přivítala tak i sluníčko, které začalo nesměle probleskovat mezi tmavými dešťovými mraky, z kterých ještě místy pršelo.

n201206130959_rep_108_012_filipovaPři třetím kousku už byli na pódiu všichni aktéři koncertu, tedy Lenka Filipová, Sean Barry a Jindra Koníř a právě při třetí písni, kterou byla také známá „Jenom blázni se radujou“ přišel první zázrak. Přestalo pršet a zapadající slunce, které se sklánělo nad areálem, začalo tvořit společně s mraky krásné červánky. I ten největší pesimista musel v tu chvíli uznat, že na světě je krásně. A pokud se mi do této doby zdálo, že je publikum trošku strnulé, tak po tom, co se ke kulise krásného podvečera přidala keltská píseň, kterou Lenka společně se Seanem zpívala, už se na vlnách letní atmosféry pohupoval opravdu každý. Podle toho, který hudební styl Lenka zvolila, jsme se pomalu přesouvali v čase i po kontinentech. Během koncertu jsme se zastavili pár století před tím naším v Anglii. Ale také v současnosti a všichni se dočkali i hitů, které znají z rádií.

201206130959_rep_110_012_filipova

Rozloučení přišlo s písní „Za všechno může čas“ a i když koncert trval zhruba hodinu a půl, stejně nám to přišlo moc brzy, tak jsme si vytleskali přídavek. Končilo se tím, čím se začínalo, písní „Zamilovaná“.

n201206130959_rep_109_012_filipovaPřestože jde o úplně jiného interpreta, napadá mě na závěr srovnání s loňským sedmihorským koncertem Pavla Dobeše. Čas a zkušenosti dělají z písní obou těchto interpretů nadčasové písničky, které mají co sdělit každé generaci a i samotní interpreti je podávají v každé životní etapě jinak. A tak děkuji pořadatelům, že zvou takové muzikanty, kteří mají co říct širokému publiku. Těším se na léto, které určitě zase bude trapně krátké, ale na zážitky ze sedmihorských koncertů budeme vzpomínat ještě v zimě u krbu.

Zuzana Kolářová

 

SEDMIHORSKÉ LÉTO 2012

LÉTO V SEDMIHORKÁCH
První ročník v roce 2010 se pořadatelé jen rozhlíželi, vloni už do Sedmihorek na divadlo a za muzikou dorazilo přes dva tisíce lidí. Na něco moc, na něco málo. Na něco akorát. Třeba na to, zkusit to ještě jednou a lidi z regionu již natrvalo přesvědčit, že zdejší pořadatelé to myslí opravdu vážně. A jak první letošní sedmihorskou akci zachytil v redakci praktikující student Jaroslav Véle?
n201205212239_rep_86_012_sedmiFOLK-ROCKOVÝ FESTIVAL
Máme polovinu května, zanedlouho budou letní prázdniny a to mj. znamená, že se koná spousta festivalů. Jeden takový se uskutečnil i v areálu společnosti Kinghouse a Motelu Even, kde se letos bude konat již třetí ročník Sedmihorského léta. Série devíti, resp. deseti akcí začala v sobotu 19. května dopoledne dětským dnem a pokračovala v 15 hodin Folk-rockovým festivalem až do pozdního večera.
Krátce před půl druhou začali chodit první návštěvníci, v průběhu akce jich stále přibývalo. V časovém plánu bylo osm kapel, festival měl začít ve 14 hodin a končit okolo půl jedenácté, nicméně kvůli rozbitému mixážnímu pultu se harmonogram akce o hodinu posunul. Snad jediný zádrhel, který nastal. Areál disponuje i novým zastřešeným hledištěm, nicméně počasí festivalu přálo, svítilo sluníčko a na obloze nebyl ani mrak. Stejně jako minulý rok, i letos diváky celou akcí provázel Míra Ošanec.
Když bylo krátce před 15. hodinou, festival mohl konečně začít. Jako první zahrála amatérská folková kapela Yantar z Břeclavi. I když folk neposlouchám a můj hudební vkus je úplně někde jinde, bylo to pro mě příjemné překvapení. Následovala olomoucká kapela Bujabéza, ve které bylo již i ženské zastoupení v podobě Zuzky Mimrové. Po krátké pauze nastoupili Kantoři z Nového Bydžova. To už se areál začal pomalu zaplňovat a festivalem se šířila prázdninová nálada, i když ještě měsíc a pár dní zbývá. Ve tři čtvrtě na šest začalo hrát nevšední trio písničkářů – Arnošt Frauenberg, Jan Žamboch z kapely Žamboši (ta mimochodem zahrála i na minulém ročníku) a Monty – jako Spolu. Mimo jiné i trochu improvizovali, když zpívali o hokeji poté, co čeští hokejisté prohráli se Slovenskem.
Příjemným překvapením pro mě bylo, když v 19 hodin podium převzala kapela Claymore ze Štětí. Kapela hraje hudbu ve stylu gaelic-rock, který je inspirován skotskou a irskou hudbou. Členové kapely byli oblečení do vkusných kostýmů a nemohl jsem přeslechnout specifický zvuk linoucí se ze skotských dud, který krásně okořenil už tak pěkné písně. V podání této kapely zazněla i naše známá písnička „Ach synku, synku“.
Kapel hodně, času málo. Slunce se pomalu schovávalo za obzor, když začali hrát brněnští Poutníci. „Panenka“, „Napsal jsem jméno svý na zdi“, „Vánoční“... Předposledním účinkujícím byla kapela Jarret z nedalekého Liberce. Tato pětičlenná indie-rocková nebo folk-rocková skupina svou stylovou nezařaditelností prý přivádí kritiku k šílenství. Doposud vydali 6 alb – poslední s názvem „Za hrany“ vyšlo minulý rok. Výborná muzika, jeden z hudebních vrcholů večera.
Po 15minutové přestávce se na podium dostavili poslední účinkující: Zuzana Michnová, Oskar Petr & Petr Kalandra Memory Band. I když bylo již poměrně chladno, stále dost diváků setrvalo a sledovalo 90minutový koncert tohoto uskupení. Krátce před půl dvanáctou se kapela rozloučila, zahrála poslední píseň a lidé se začali pomalu rozcházet do svých domovů.
I přestože byl harmonogram celé akce o hodinu posunutý, festival byl příjemnou formou zpestření sobotního odpoledne i večera a skvělé zakončení května. Trochu zklamáním byl počet návštěvníků, který by – stejně jako minulý rok – mohl být o něco vyšší. Nicméně, i když folk moc neposlouchám, festival se mi líbil a doufám, že se bude konat i jeho čtvrtý ročník.
Jaroslav Véle

 

n201205212239_rep_87_012_sedmi

n201205212240_rep_88_012_sedmi

 

 

n201205212240_rep_89_012_sedmi

  

Sedmihorky nabízejí prázdninovou kulturu jinak

Festivalů a různých kulturních akcí je v celém našem regionu opravdu hodně. A každý rok přibývají další. I v té nezapadlejší vesnici se většinou během léta nějaký ten festiválek uskuteční. Je ale jeden, jehož třetí ročník právě probíhá, a který se od ostatních liší. Je to Sedmihorské hudební a divadelní léto. A proč je právě tento festival jiný? Tak třeba proto, že probíhá skrz celé prázdniny. Začal už v květnu ( 19.5. 2012) Folk – rockovým festivalem a pokračuje až do konce srpna ( 30.8.2012 ), kdy celou plejádu zajímavých koncertů uzavře Michal Prokop a Framus Five.

Letošní ročník ukazuje, že se pořadatelé v předchozích letech poučili a vybírali složení hudebníků a umělců tak, aby bylo zajímavé pro širší publikum. Také už v podstatě vyjma dvou akcí upustili od celodenního maratonu všech možných kapel, a na každý festivalový večer připravili vystoupení pouze jednoho umělce, uměleckého seskupení. Návštěvníci se tak mohli naladit například na něžnou notu Lenky Filipové, satirický humor Josefa Dvořáka nebo si užít nezapomenutelnou atmosféru na koncertu Michala Hrůzy, kterému tleskalo celé publikum vestoje.

Festival funguje tak, že prakticky co dva týdny se v sedmihorském v areálu společnosti Kinghouse a Motelu Even uskuteční koncert, nebo divadelní představení. Protože je areál zastřešený velkou pergolou, rozmary počasí nemusí příznivce daného umělce odradit. I kdyžv se celý festival odehrává venku, nezmoknete! A pokud jde o občerstvení nebo sociální zařízení. Obojí je vyřešeno, tak že je opravdu příjemnou záležitostí strávit večer v tomto areálu.

Pokud jste dosud nestihli do Sedmihorek zavítat, nezoufejte. Ještě nás spousta koncertů čeká. Do konce července (19.7.2012) se můžete přijet podívat na Václava Neckáře a Bacily, a v srpnu například na Hradišťan v čele s Jiřím Pavlicou nebo na Jana a Františka Nedvědy. Celý program i s dalšími informacemi je dostupný na internetových stránkách www.sedmihorskeleto.cz. Jestli si chcete udělat pohodový podvečer takřka v srdci Českého ráje určitě se na některý koncert (nebo na všechny) přijeďte podívat. Každý má trochu jiný náboj a trochu jinou atmosféru ale všechny spojuje to, že jsou nezapomenutelným zážitkem prázdnin.

Zuzana Kolářová

 

2011

 

SEDMIHORSKÉ LÉTO 2011  - krátké ohlédnutí....                                                                      

Sedmihorské léto bylo zahájeno Dívčí válkou a jak jsme slíbili, hrálo se za každého  počasí, i když téměř trakaře padaly.Herci souboru Artur byli stateční a v lehkých dobově laděných kostýmech čelili chladu. Pod krásnou pergolou ovšem nekáplo. Smích obecenstva a děkovný potlesk byl  výstižnou a milou odměnou.

 

 

Následující den proběhl  program     Kinghouse dětem,tedy dopoledne soutěží o krásné ceny s občanským sdružením Náruč. Herci divadélka Ale Jo! vykouzlili úsměv na dětských tvářičkách a milými písničkami podtrhli amtosféru dětského dne. Místní fandové vetránů Tatra propůjčili své skvosty na zdejší dětský den. V dětském koutku pěčovaly o ty nejmenší naše chůvičky, a to jak o zvířecí farmičku,která byla oblíbenou zastávkou tak i o dětičky, které si užívaly skákací hrad.

Tímto ohlédnutím bychom rádi poděkovali všem,kdo se podílel na Zábavném dětském dopoledni v Sedmihorkách.

Od 14 hodin tentýž den propukl dlouho očekávaný Folk-rockový festival. Byl zahájen skupinou Načas,příjemně přerušen křestem nové desky Koňaboj a vygradoval evergreeny od skupin Spirituál kvintet a AG Flek.I počasí se zapouslouchalo a sekalo latinu do rytmu písní...

 

 

 

 

 

 

SEDMIHORSKÉ FOLK-ROCKOVÉ LÉTO 2011

Tisková zpráva Turnovsko v akci

n201106290823_rep_123_011_sedmiZařadila jsem jedničku, pustila rádio a pomalu jsem se rozjela vstříc pátečnímu nákupu. Najednou se z rádia ozvala upoutávka, která posluchače zvala na Sedmihorské léto. Zpozorněla jsem. Loni se v Sedmihorkách (v areálu motelu Even a firmy Kinghouse) konal první ročník této kulturní akce, a podle mého názoru vydařený. Informace, které se linuly z reproduktorů, mě mile překvapily. Léto v Sedmihorkách začne divadelním představením Dívčí válka, pokračovat bude Folk-rockovým festivalem a třetí akcí bude Rockový festival. Stejně jako loni jsem se vydala na Folk-rockový festival, který se konal v sobotu 25. června.

Letošní program byl delší a logicky tedy hrálo více kapel než loni. Začínalo se už ve dvě hodiny odpoledne a konec byl plánovaný kolem půlnoci. To byla příjemná změna, stejně tak i počasí si dalo říct a bylo umírněné (vloni se o mě pokoušel snad úpal s úžehem dohromady). Moderátorem celé akce byl Míra Ošanec, byl výborný, jen občas publikum nevědělo, jestli své průpovídky myslí vážně, nebo jestli je to celé míněno v žertu…

Sobotní odpoledne zahájila skupina Načas. Ryze chlapecká kapela, která je držitelem několika ocenění. Po této sestavě přišla pardubická skupina Marien. Taktéž se jednalo o folkovou kapelu, jejíž lyrické texty přítomné diváky rozněžnily a ti se mohli pomalu dostávat do festivalové nálady. V této kapele už bylo i ženské zastoupení v podobě zpěvačky Zdenky Troníčkové. Nástroje i hlasy tomuto seskupení krásně ladily a když jsem zachytila kousek textu, že: „...blázni s kytarou dávno už vyšli z módy...“ - pomalu jsem se přesouvala zpátky do dětství k táboráku.

Dále byla na programu kapela Zhasni z Nového Boru. Protože se trochu protáhlo nazvučování, posunul se i časový harmonogram, ale to nikomu moc nevadilo. Sluníčko se pomalu sklánělo, kolem projížděl osobní vláček, který vezl sobotní turisty z cesty za dobrodružstvím, vzduchem voněly pečené klobásy. Pomalu ale jistě se mezi diváky i účinkující vkrádala prázdninová nálada, i když do ní ještě týden zbýval. Tato kapela byla také na vlně folkové pohody, stejně jako dvě předchozí, ale ještě k tomu v ní zaznívaly housle, což je vždycky velmi příjemným osvěžením.

n201106290824_rep_129_011_sedmiPo třech folkových kapelách, které měly lyrické a místy i depresivní texty, jsme čekali, že další kapela trochu rozvíří vzduch, a to se také stalo. V pořadí čtvrtá přišla na pódium kapela Fajnbeat. Hrála zde už loni, takže jsem věděla, že teď nás čeká trošičku „nářez“. Jediná žena v kapele, zpěvačka Irena Grimová, má nejen velmi výrazný a pěkný hlas, ale navíc také hraje na kytaru a mandolínu. Další plus je, že tato žena se snad neumí mračit. Po celou dobu jejich vystoupení jsem jí bedlivě sledovala a ona se stále usmívala.

n201106290823_rep_127_011_sedmiUž bylo po páté hodině a areál se začal více zaplňovat, protože na řadu přicházela jedna ze známějších kapel - Spirituál kvintet. Tato formace léty trochu mění seskupení, ale stále dělá kvalitní hudbu, protože ti „hlavní“ zůstávají. Mezi písničkami zaznívaly vtipné historky této kapele vlastní a v hledišti panovala dobrá nálada. Bohužel letos trochu zlobila technika. Zhruba v polovině vystoupení Spirituálu najednou přestal „jít“ zvuk. Muzikanti se ukázali být profesionály se vším všudy. Písničku odzpívali bez aparatury jen tak a tím si samozřejmě vysloužili mohutný potlesk. Při jejich baladách mi šel mráz po zádech, a pokud zpívali rychlejší písně, publikum se ochotně přidávalo buď tleskáním, nebo zpěvem. Vystoupení zakončili písní Mlýny a stejně jako předchozí i následující kapely museli přidávat, protože je publikum nenechalo jen tak odejít.

Dalším hostem tohoto festivalu byla písničkářka Petra Šany Šanclová, která spolupracovala například s Vlastou Redlem. Tato dáma hýřila vtipnými až satirickými texty i dobrou náladou. Po ní přišla moravská formace Koňaboj. Program se pomalu natahoval a harmonogram posouval, ale to, co přišlo po delším nazvučení, opravdu stálo za to. Pokud někdo čekal jemné lidovky (i podle oblečení všech členů kapely), mýlil se. Lidovky to sice byly, ale rockově upravené tak, že zvedaly i zadní řady takříkajíc ze židle. Jeviště se nástroji jenom hemžilo: elektrická kytara, basa, akustická kytara, mandolína, djembé (africký buben), flétny a housle. Všechny písničky měly grády, umělci své nástroje ovládali opravdu bravurně. Asi v polovině koncertu se rozhodli pokřtít své nové CD, což bylo velmi vtipné intermezzo. Tato kapela pro mě osobně byla největším a nejpříjemnějším překvapením letošního festivalu. A ty housle... - krása. Při závěru jejich vystoupení se odvázala i zpěvačka, která nám pod pódiem i zatančila.

      
 

Po těchto „veselých“ lidech, kteří byli s publikem velmi kontaktní, už nás čekaly jen dvě kapely. Žamboši a AG Flek. První jmenovaná tříčlenná kapela je držitelem dvou Andělů a řekla bych, že zcela zaslouženě. Taktéž byli velmi kontaktní, své žertovné písně prokládali půlvtipy a i když začínala být pěkná zima, rádi jsme vydrželi celé jejich vystoupení a počkali ještě na závěrečnou kapelu. Tou byl již zmiňovaný AG Flek, který vystupoval v původní sestavě! Tato kapela velmi dlouho zvučila, což bylo vzhledem k pokročilé hodině trochu nepříjemné, ale když konečně začala hrát, nepříjemné pocity z čekání vystřídaly už jen ty příjemné z kvalitní muziky. Vrchol festivalu to byl zasloužený.

               

n201106290824_rep_128_011_sedmiProtože se nakonec harmonogram opravdu trochu protáhl, končilo se o něco déle, než bylo původně v plánu. I tak byl i druhý ročník Folk-rockového festivalu v Sedmihorkách příjemným startem prázdnin. Trochu smutným faktem bylo, že stejně jako loni nedorazilo víc diváků. Tisícovka návštěvníků by této přehlídce slušela. Je to škoda, protože kdyby se lidé naučili, že folk žije a má stále co nabídnout, mohli by strávit sobotní odpoledne a večer možná mnohem zajímavěji, než jsou doposud zvyklí.

                                                                                                                 Zuzana Kolářová

PAVEL DOBEŠ NABÍDL CYNICKY ROMATICKÝ KONEC PRÁZDNIN

n201108222332_rep_190_011_dobes V polovině srpna se do našeho kraje přijel podívat další velmi osobitý písničkář – Pavel Dobeš. Na jeho koncert upozorňovaly plakáty, kde jsme se mohli dočíst, že vystoupí 18. srpna v areálu Motelu Even a firmy Kinghouse v Sedmihorkách. Kulturních akcí v Sedmihorkách tedy stále přibývá. Zatímco loni se zde konal „pouze“ první ročník folk-rockového festivalu. Letos tu byly festivaly dva, jedno divadlo a jeden samostatný koncert. A možná, že pořadatelé ještě něco připraví na babí léto…

Krásný čtvrteční podvečer, kdy se na nebi neobjevil ani jeden mráček, přilákal do areálu firmy Kinghouse slušný počet lidí. Tedy, samozřejmě je v prvé řadě přilákal Pavel Dobeš. Nicméně, počasí vyšlo opravdu na jedničku, což si mnozí hlasitě pochvalovali, zatímco se usazovali na plastové židličky. Díky takřka červencovému podvečeru, vůni grilovaného masa a příjemné náladě jsem měla chvílemi pocit, že prázdniny teprve začínají a jen těžko jsem si připouštěla, že jim za chvíli odzvoní. Ačkoliv, proč si kazit pěkný večer myšlenkami na září, že?!
 
Chvilku po sedmé hodině na pódium naprosto přirozeně nastoupil Pavel Dobeš společně se svým doprovodem, kytaristou, Tomášem Kotrbou, kterého hned v úvodu představil. Pak se odmlčel a řekl: „ No, a já se jmenuju Dobeš... a budem vám hrát písničky.“ Publikum se pobaveně usmálo a oba umělci začali hrát. Tak jak písničkář začal, tak také pokračoval. Písničky prokládal historkami a „suchými hlody“, které k němu neodmyslitelně patří. První polovinu koncertu hrál méně známé věci, i ty ale měly něco do sebe. Dobeš je známý svým citem pro jazyk a také střídáním poloh. Zatímco jedna píseň je sarkastickou narážkou na život a dění kolem, druhá je velmi niterná zpověď chlápka, který už má dost za sebou. Slunce se pomalu sklánělo nad obzor, po nebi pomalu pluly balóny, líně kolem přeletělo letadlo a člověk se nechal unášet pouze zvukem kytar a výbornými texty.
 
Po hodině hraní oznámil písničkář, zase suše, jak jinak, že si dáme přestávku. Diváci tedy mohli protáhnout údy a využít znovu skvěle zařízeného zázemí v areálu. Dvacet minut bylo tak akorát na osvěžení a jiné nezbytnosti. Dobeš i s Kotrbou se znovu vrátili na pódium a pěkně od podlahy se pustili do druhé půlky koncertu. Lidé se na židličkách pohupovali do rytmu nebo si alespoň podupávali nohou. Že záhy uslyšíme notoricky známé Pražce nebo Jarmilu, viselo ve vzduchu. Zpěváka odměňovalo publikum potleskem celé vystoupení. Když ale zahrál právě nejznámější písně, nebraly ovace konce. Slovní hříčka střídala druhou a do areálu pomalu přicházela tma. Pokud někdo dosud neznal Dobešův doprovod, po tomto koncertu si ho určitě bude pamatovat, protože Tomáš Kotrba je opravdu excelentní kytarista, což nám také mnohokrát dokázal.
Po další hodině, při které samozřejmě zazněly i přídavky, se oba umělci rozloučili. Někteří návštěvníci nabyli dojmu, že druhá polovina byla lepší než ta první a já jim musím dát za pravdu. Je to ale tím, že se mezi publikem a zpěvákem vytvořilo „ pouto“, které hned od začátku vytvořit nejde, to prostě chvilku trvá.